Velikonoce v New Orleans

Velikonoce! Volno tu je namísto Velikonočního pondělí v pátek, ani jsem se neptal proč. Každopádně prodloužený víkend byl využit beze zbytku. Ve čtvrtek po práci jsme směnili Ford Mustang za obří sedmimístnou dodávku od Chryslera a rozjeli se směr New Orleans. Pauza na spaní na padla asi v půli cesty u Alexandrie, ale už v po překročení hranic se sousední Lousianou je jasně vidět, že nejste v Texasu. Vůbec jsem si to do týhle chvíle neuvědomil, ale chybí mi stromy! Texas je holej, sem tam něco ale nic moc zeleň. Už jen tohle nám všem v autě zvedalo náladu - lesy, louky, kravičky. Cesta z Dallasu do New Orleans sice trvá něco kolem osmi hodin, nicméně tím rozpůlením to uteklo jak nic. Počasí si pro nás schovalo jen pár mráčků, prostě nebylo nač si stěžovat.

Hostel vyšel na 22$ na noc v pokoji akorát pro naši šestičlennou posádku. Divný matrace, ale docela čisto - šlo to přežít. New Orleans má od Dallasu totálně odlišnou atmosféru. Nejvíc to asi dělá architektura. Abych řekl pravdu, za těch pár týdnů v Dallasu bych vám o tom, jak to tu vypadá moc neřek. Je to tu plochý a uprostřed města se tyčí několik desítek mrakodrapů. New Orleans působí mnohem víc Evropsky, asi už jen tím, že dá chodit po ulicích i jinde než v místní obdobě ostravské Stodolní ulice. Každěj baráček má terasu, někdy i zahradu. Většina domů má nádherný vysoký stropy a francouzský okna. Občas mi to připomnělo Vietnam. Baví mě, jak je každej dům v jiný pastelový barvě.

Náš hostel v Bourbon street nebyl daleko od centra, asi 15 minut pěšky. Volba pátečního oběda padla na Mayskou restauraci (ano, zní to jako turistická atrakce), kde rychle pochopíte, proč si New Orleans zamilujou prakticky všichni. Klídek, žádnej stres. Paleta kvalitních piv, hlavně importů. Skvělý jídlo, uvolněná atmosféra...ráj :) Po obědě jsme se jen tak courali po okolních ulicích a krámech. Kde jinde než v New Orleans byste hledali krámek se starýma deskama nebo kloboučnictví. Krásný počásí, milý lidi..paráda.

Bourbon street se táhne až do centra. A v centru je Bourbon street přeplněná turistama. Stripbary, hospody, restaurace..šílený. Mašina na tahání prachů. Je to asi jedna z těch věcí, který v NO musíte zažít, ale nikoho nás to moc nebavilo. Aspoň o trošku autentičtější zábavu prý najdete ve Frenchmen street. Několik desítek jazz clubů nahňácaných jeden na druhým. Věkový průměr tak 35.  Úplně náhodou nás to za 10$ přitáhlo do klubu Blue Nile, kde zrovna hrál Kermit Ruffins! Pro ty, kdo nekoukaj na seriál Treme od HBO, kterej je o životě v New Orleans po Katrině, musim dodat, že pan Ruffins v něm hraje sám sebe a jeho kapela je geniální. Jeho krásná přítelkyně je při nejmenšim o 20 let mladší a má nádhernej čistej hlas. Měl jsem husí kůži  když zpívala. Po koncertě padlo pár piv v dalších barech, ale Kermita prostě nic přebít už nemohlo!

Sobota byla čistě turistická. Procházka po břehu Mississippi, francouzský trh. Voodoo ochody, oblečky, milion fotek baráků. Oběd v nově otevřený punkový restauraci. Docela mňamka - tác langust (za 7$), místní masovej koláč. Spousta pouličních malířů, umělců, kapsářů a turistů. Ještě jsem zapomněl zmínit ultimátní hipster poety, který posedávaj ve Frenchmen street se starodávnýma psacíma strojema a píšou básně na přání. Libovolný téma. O večeři bylo postaráno ve vyhlášené tacos restauraci a upřímně? Lepší svíčkovou quesadilas už asi nikdy jíst nebudu. 

Na nedělní dopoledne bylo v plánu naskákat na airboat (taková ta loďka s velkym větrákem namísto lodního šroubu) a okouknout místní aligátory. Skvělej zážitek! Nejstarší aligátor v těhlech končinách má prý přes 100 let a řikaj mu Hecules. Přišel o jedno oko v teritoriálních bitkách. Jasnej adept na roliv novym Peter Panovi. Obecně si aligátoři drží si svá teritoria a starší kusy se starají o ty menší. Ale občas je teda sežerou, kanibalismu se prej moc nebojí. Náš průvodce krmil aligátory marshmellow bonbonama který jim teda fakt jedou. Ale prej z toho moc netloustnou díky nějakejm bakteriím nebo co. A navíc to neberou jako potravu, takže je to nějak neomezuje v lovení - nechtěji jim házet kuřata, aby si na to nezvykli a nezlenivěli. Nakonec nás nechali pochovat aligátoří mimino. Super :) Sice to bylo předražený - 62$ i s dýgem - ale stálo to za to.

A jedno videjko s aligatorama:

A takhle to frčí (POZOR NA HLASITOST!):

Na cestě domů tradičně lilo jak z konve, že i luisianský policajti jeli 30mph. Jo a vtipná věc o taxikách v NO - jejich auta maj stejnej design jako policejní káry v Dallasu. Měli jste vidět tu paniku, když u nás pivo držících alkoholiků zastavil taxík :D

 To je asi všechno! Geniální výlet. New Orleans je pro mě top5 město!