Rodeo ve Forth Worth

Nevim tak úplně co si o rodeu mám myslet. Po příjezdu do místa, kde se rodeo mělo konat, na nás dýchnulo  příjemně kýčovitý prostředí divokýho západu o rozloze asi dvou bloků. Byl jsem až překvapený, že to ale neni jenom divadýlko pro turisty, ale spousta místňáků prostě na rodeo chodí jako na páteční zábavu.

Před rodeem nesměl chybět pořádnej texaskej steak - Stockyards Special s houbickama. 16oz. Labuzo. Předkrm salátek a na zapití texaský Merlot (sladší víno jsem v životě nepil). Ve steakhousu seděla u vedlejšího stolu typická cowboyská rodina asi o patnácti členech, slavící narozeniny. Bylo super to vidět a poslechnout si upřímné Happy Birthday!:)

Rodeo se konalo v něčem, co připomínalo obří stodolu.

Rodeo startuje spanilá jízda slečny s americkou vlajkou a samozřejmě nesmí chybět poslech americké hymny v postoji. Začlo se pěkně zostra. Po představení dílčích aktérů (ochranka na koních, zajišťující bezpečnost jezdců i diváků; klaun, kterej měl uprostřed dějiště gumovej sud, do kterýho vždycky těsně před zuřícím býkem zalez; "vtipnej" moderátor večera) se první disciplínou ukázalo rovnou být samotné rodeo na býcích. Na živo to je naprosto brutální, kam se hrabe klec. Ty cowboys jsou naprostý blázni a nejvtipnější je, že to kolikrát nejsou ani trénovaný profící, ale týpci, co si před rodeem vystojí frontu a prostě to jdou prubnout. Pravidla jsou jasný - ve kvalifikačním kole se musí cowboy udržet na býkovi 8 vteřin aby postoupil do finále. Nikomu se to nepovedlo, ale některý držkopády stály za to. Po tom, co z vás opadne vzrušení, začnete pozorovat co že se to tam vlastně děje. A začínáte pomalu chápat, proč jsou ti býci a koně vlastně tak nasraní. Kolem slabin jim utáhnou nějakej pás a asi to úplně příjemný nebude. Další disciplína bylo lovení telat. Cowboy na koni vyrazí hned za vypuštěnym telatem a zkouší mu kolem krku omotat svoje laso. Když se mu to povede, tele dostane strašnou pecku do ohryzku utahující se smyčnou a hodí tlamu. Jen co se vyhrabe zpátky na nohy, už je u něj kraví muž a ukázkovym quad leg takedownem kosí tele opět k zemi a naučeným pohybem omotává několik smyček kolem všech končetin vystrašeného zvířete. Ve chvíli, kdy zvedá ruce nad hlavu se mu počítá čas. Nejlepší to dávaj do patnácti vteřin. Uf. Nemám asi nic proti tomu, když se zvířata používaj na dostihy nebo polo a už vůbec nemám nic proti pořádnýmu steaku, ale tohle mi prostě přijde jako týrání zvířat pro zábavu a fakt mi to nesedí. Takže na jednu stranu jsem rád, že jsem to zažil a na stranu druhou je mi jasný, že mě na podobnou akci třeba ve Španělsku nikdo nedostane. Fakt, že je něco součást kultury ještě neznamená, že je to OK.

Na cestě domů jsme chytli tak brutální slejvák, že jsme občas museli úplně zastavit. Ale přežili jsme my i náš parádní Charger! Tak se mějte pěkně. Příští víkend bude pravděpodobně ve znamení oslav Sv. Patrika, při kterých je celá naše ulice zavřená a je tu obrovská párty se zeleným pivem a bez papírových pytlíků. Jaj! Když to vyjde, zajdem v rámci toho taky na fotbal, tak sem něco zase nahodim.