Skoro tomu nemůžu uvěřit, ale už je tomu přes dva roky, co jsem naposled byl s čerstvě zlomenou rukou navštívit Robina v Dortmundu.
Všechny zkoušky v Antverpách byly úspěšně pokořeny, poslední sbohem všem rychlopřátelům vyměněna, poslední Karmeliet vypit až do dna... Erasmus pro mě skončil posledním pracovním dnem v lednu a já s plnou polní v polovičním kufru zamířil zpátky domů. Všichni, co jste někdy byli delší dobu mimo domovinu, mi snad dáte za pravdu, že ať máte Prahu rádi sebevíc, domů se prostě vrací nějak hůř.. A o to hůř, když vás to jinde jednoduše baví.
Rázný přechod zpět na domácí hřiště se mi povedlo zmírnit několika denní zajížďkou. Autobus to z Antverp do Dortmundu zvládne za několik hodin. Dortmund není zrovna nejzajímavější město, každopádně se tam ale mládež nenudí. Do centra autobus dorazil někdy kolem jedné ráno a než jsme stihli s Robinem sníst pozdní večeři v podobě zapečené bagety, dostali jsme nabídku k přibližně třem bitkám z různých důvodů. Jedné skupince turků se nelíbilo, že mluvíme anglicky a druhá (s přesilou 3:1) v nás viděla snadný cíl. Prostě žít bych tam nechtěl a nedivím se, že většina místních mladých lidí dělá bojový sporty..
Kolín je naštěstí mírnější. Díky Rýnu působí narozdíl od Dortmundu mnohem více 'pražským' dojmem. Kolínská katedrála je nádherná a výhled po výstupu na 144,5 m vysokou věž byl působivý i za mlhavého zimního počasí. Bohužel spolu s hlavním nádražím je to tak vše, co stojí za to vidět. Je to asi tou rozmazleností z Prahy, té se prostě nic nevyrovná.. :) V Kolíně si navíc vylepšili historické budovy v centru o plastová okna a zářivě oranžové fasády, takovým způsobem, že se vám na tváři prostě musí zjevit úsměv. Více fotek samozrejmě najdete na picase.
Výlet do Kolína se nám trošku prodražil (neznalost neomlouvá!) díky pokutě od neúprosného průvodčího, ale nakonec jsme si to vyhnali z hlavy parádní party v dortmundském klubu Nightrooms. No a den po té dostal průvodčí (v podobě boxovacího pytle) nakládačku v Robinové maličké posilovně (závist).
Všechny zkoušky v Antverpách byly úspěšně pokořeny, poslední sbohem všem rychlopřátelům vyměněna, poslední Karmeliet vypit až do dna... Erasmus pro mě skončil posledním pracovním dnem v lednu a já s plnou polní v polovičním kufru zamířil zpátky domů. Všichni, co jste někdy byli delší dobu mimo domovinu, mi snad dáte za pravdu, že ať máte Prahu rádi sebevíc, domů se prostě vrací nějak hůř.. A o to hůř, když vás to jinde jednoduše baví.
Rázný přechod zpět na domácí hřiště se mi povedlo zmírnit několika denní zajížďkou. Autobus to z Antverp do Dortmundu zvládne za několik hodin. Dortmund není zrovna nejzajímavější město, každopádně se tam ale mládež nenudí. Do centra autobus dorazil někdy kolem jedné ráno a než jsme stihli s Robinem sníst pozdní večeři v podobě zapečené bagety, dostali jsme nabídku k přibližně třem bitkám z různých důvodů. Jedné skupince turků se nelíbilo, že mluvíme anglicky a druhá (s přesilou 3:1) v nás viděla snadný cíl. Prostě žít bych tam nechtěl a nedivím se, že většina místních mladých lidí dělá bojový sporty..
Kolín je naštěstí mírnější. Díky Rýnu působí narozdíl od Dortmundu mnohem více 'pražským' dojmem. Kolínská katedrála je nádherná a výhled po výstupu na 144,5 m vysokou věž byl působivý i za mlhavého zimního počasí. Bohužel spolu s hlavním nádražím je to tak vše, co stojí za to vidět. Je to asi tou rozmazleností z Prahy, té se prostě nic nevyrovná.. :) V Kolíně si navíc vylepšili historické budovy v centru o plastová okna a zářivě oranžové fasády, takovým způsobem, že se vám na tváři prostě musí zjevit úsměv. Více fotek samozrejmě najdete na picase.
Výlet do Kolína se nám trošku prodražil (neznalost neomlouvá!) díky pokutě od neúprosného průvodčího, ale nakonec jsme si to vyhnali z hlavy parádní party v dortmundském klubu Nightrooms. No a den po té dostal průvodčí (v podobě boxovacího pytle) nakládačku v Robinové maličké posilovně (závist).
Žádné komentáře:
Okomentovat