Varšava

Z Dortmundu mě čekal neuvěřitelných 20 hodin dlouhý přejezd do Varšavy. Poláci jsou asi hodně šetřivej národ, atak kdykoliv někde vystoupil větší počet cestujících, zbytek se musel přesunou do menšího autobusu. Poslední přestup mě čekal v Poznani, kde nás namačkali do mikrobusu. Seděl jsem u topení, které na mě chrlilo tisíce kilojoulů každou sekundu a v mikrobuse najednou bylo něco kolem třiceti celsiových stupňů. Klimatizace nefunguje, řidič nechápe ani mou češtinu, natož aby pobral elementární anglická slovíčka. Jediná možnost tedy byla svlýknout co se dalo a intenzivě doplňovat tekutiny. Bohužel kvalita polských silnic se projevila právě včas - ve chvíli, kdy jsem z láhve svlažoval vyschlá ústa, řidič vybral asi tu nejhlubší díru na polských komunikacích a ja upustil víčko. Nikdo z kolem sedících spolucestujících nechápal mé pokusy něco horlivě najít na zemi...do nejbližší zastávky, naplánované asi 3 hodiny po té, tedy střídavě usrkávám a ve vertikální poloze držím teplající nápoj. Vařicí vody jsem se urychleně zbavil v ve zmíněném pitstopu a tričko jsem spokojeně propotil až do Varšavy. No prostě nemohlo to začít líp :)


Ale tím útrapy v Polsku končí. Varšava mi od první chvíle přišla neuvěřitelně povědomá. Jednoduše jsem se cítil jako v jiném městě v České republice. Až na vtipně znějící názvy obchodů prostě žádný rozdíl. Historické centrum, zrekonstruované po válce jak jen to šlo, není nějak rozsáhlé, ale rozhodně má svoje kouzlo. V noci bylo vkusně osvětlené a působilo až romanticky. Pivo je tam kupodivu o dost dražší, za pulitr dáte v baru kolem 10 zlotých. Musím zmínit znamenité medové pivo Ciechan Miodowe s jemně nasládlou, ale pořád silně pivovou chutí. Navíc pěkně kope ve dvou verzích 6,2% a 7,8% alkoholu.


Pětidenní naprostý oddech ve Varšavě před návratem domů byl opravdu potřeba. Možná i díky tomu na mě nepadlo nic jako homesick naruby (ťuk ťuk) a Prahu si užívám :) Fotky najdete jako vždy na picase.

Tímhle příspěvkem končí můj evropský seriál. Díky všem, kdo ho sledovali a doufám, že jsem nikoho neunudil či neoslepil mojí gramatikou :) Pravděpodobně nebude trvat moc dlouho, než sem něco zase přibude...



0/

Kolín nad Rýnem

Skoro tomu nemůžu uvěřit, ale už je tomu přes dva roky, co jsem naposled byl s čerstvě zlomenou rukou navštívit Robina v Dortmundu.

Všechny zkoušky v Antverpách byly úspěšně pokořeny, poslední sbohem všem rychlopřátelům vyměněna, poslední Karmeliet vypit až do dna... Erasmus pro mě skončil posledním pracovním dnem v lednu a já s plnou polní v polovičním kufru zamířil zpátky domů. Všichni, co jste někdy byli delší dobu mimo domovinu, mi snad dáte za pravdu, že ať máte Prahu rádi sebevíc, domů se prostě vrací nějak hůř.. A o to hůř, když vás to jinde jednoduše baví.

Rázný přechod zpět na domácí hřiště se mi povedlo zmírnit několika denní zajížďkou. Autobus to z Antverp do Dortmundu zvládne za několik hodin. Dortmund není zrovna nejzajímavější město, každopádně se tam ale mládež nenudí. Do centra autobus dorazil někdy kolem jedné ráno a než jsme stihli s Robinem sníst pozdní večeři v podobě zapečené bagety, dostali jsme nabídku k přibližně třem bitkám z různých důvodů. Jedné skupince turků se nelíbilo, že mluvíme anglicky a druhá (s přesilou 3:1) v nás viděla snadný cíl. Prostě žít bych tam nechtěl a nedivím se, že většina místních mladých lidí dělá bojový sporty..


Kolín je naštěstí mírnější. Díky Rýnu působí narozdíl od Dortmundu mnohem více 'pražským' dojmem. Kolínská katedrála je nádherná a výhled po výstupu na 144,5 m vysokou věž byl působivý i za mlhavého zimního počasí. Bohužel spolu s hlavním nádražím je to tak vše, co stojí za to vidět. Je to asi tou rozmazleností z Prahy, té se prostě nic nevyrovná.. :) V Kolíně si navíc vylepšili historické budovy v centru o plastová okna a zářivě oranžové fasády, takovým způsobem, že se vám na tváři prostě musí zjevit úsměv. Více fotek samozrejmě najdete na picase.


Výlet do Kolína se nám trošku prodražil (neznalost neomlouvá!) díky pokutě od neúprosného průvodčího, ale nakonec jsme si to vyhnali z hlavy parádní party v dortmundském klubu Nightrooms. No a den po té dostal průvodčí (v podobě boxovacího pytle) nakládačku v Robinové maličké posilovně (závist).