Mechelen #2

Tentokrát se mi Mechelen ukázal v decentně jiném světle. No asi víte, že jedna moje velká láska pořád ještě trvá a jen tak se to zabalit nechystáme. No a právě ta mě v jeden říjnový večer zatáhla opět do Mechelenu..

Sraz s bouncem a Flappym. Ten večer poprvé naživo. Přestože hrajem už skoro deset let tu samou hru. Takových srazů už pár proběhlo a ani tentokrát se průběh od standardního moc nelišil. Ikdyž ty lidi neznáte v reálném světě, stejně si nějak sednete. Máte vášeň pro stejnou věc a to nějak ustí i k tomu, že se můžete bavit i o "normálních" věcech stejně, jakoby jste byli dlouholetí přátelé.
Nic méně plán byl stanoven jasně - co nejvíc drinků v co největším počtu barů, hospod nebo klubů. Více méně o srazu vlastním není co víc psát - vypilo se dost a náramně jsem si to užil.

Naštěstí piv jsme několik ochutnali, tak zkusím napsat něco málo o...

Tripel Karmeliet

Pivo vařené dle původní receptury stejným způsobem již od roku 1679, kdy se o jeho přípravu staral řád Karmelitů. Jako většina belgických piv i Karmeliet má speciální sklenici a způsob, jakým se do ní pivo nalévá. Obsah alkoholu je vyšší než jsme zvyklí - 8,4% (je to tripel - to už samo o sobě znamená sladší chuť díky vyššímu procentu alkoholu). Co se týká subjektivního názoru na chuť, musím říct, že tohle pivo je naprostou harmonií pro moje chuťové buňky. Jemné, ani hořké, ani příliš nasládlé. Jednoduše to musíte zkusit sami.

http://www.karmeliet.be/

Delirium Tremens

Další kousek je ovšem něco pro opravdové gurmány. Pivo samotné je dost těžké sehnat i v Belgii. Není se čemu divit, tohle pivo obdrželo v roce 1998 titul Nejlepšího piva světa na mistrovství v Chicagu (lmao!). Jedná se o produkt rodinného pivovaru s historií sahající až do roku 1654. Pivovar byl ale značně poškozen za 2. sv. války a pivo odtud začalo znovu téci teprve v roce 1989. Delirium se skladuje v keramických lahvích z Kolína nad Rýnem. Těžko ríct v čem je to kouzlo...jestli v tom má prsty mistr sládek nebo keramika. Každým pádem je tohle pivo naprostá slast. Hustá pěna se držela na hladině dokud jsem pivo nedopil a měl jsem pocit, že piji pivo s jemně ovocnou příchutí, ačkoliv druh jsem nebyl schopný blíže identifikovat. Tohle je prostě kousek k nezaplacení. Pokud na tuhle lahůdku jakoukoliv náhodou kdesi narazíte, neváhejte objednat, ať už po vás budou chtít cokolov. Jen upřesním, že Delirium Tremens obsahuje 8,5% alkoholu.

http://www.delirium.be/

Amster

První zahraniční výlet k oranžovym sousedům se bez chyby poved. Vůbec to tak ale ze začátku nevypadalo, protože jsem chytře zvolil datum odjezdu na stejnej den, jako se v Belgii stávkovalo na tratích. Bohužel jsem tim ztratil vlastne celej den v Amstru, protože poslední volnej autobus byl až kolem 5 odpoledne. Bus nás všechny vyplivnul na nádraží Amstel, která je několik zastávek metrem od Central Station, kde jsem se měl setkat s Petrem. Dojem z metra byl dost hroznej. Většina lidí zmaštěná, vagóny vypadaly jako ty na Béčku v Praze tak deset let zpátky, všude špína, omlácený stanice a divný rastalidi. Odtud to ale už jelo parádně. Vzali jsme to rychle na Heinekena a pak se přesunuli do nejaký hospody s live music, kde jsem snad poprvý za erasmus měl pulitr piva (teda ten den před odjezdem jsem jestě měl Guiness do půlitru, ale to neni pivo moc no pro mě). Byl to pils Budels a chuťově to šlo. Pak jsme pokračovali dál a dál Amsterdamskejma putikama a do 6ti lůžkovýho pokoje v hostelu jsme busem za 3.5€ dorazili někdy kolem 3tí.

Další den byl ve znamení střízlivého poznávání vlastního města. Po královský snídani, která i snoclehem stála 13€, jsme se přes Westertoren, což je kostel s nejvyšší věží v Amstru, kolem kanálů dostávali víc k centru. Když se tak procházíte centrem po mostech, praští vás do očí, jak skoro žádnej dům nedrží stejnou polohu ani sklon, se kterym byl postavenej. Voda v kanálech asi dost často podmílá základy a pak se jim to tak všechno hroutí. Je to dost patrný i z fotek, viz picasa. Než jsme se vrhli na museum Madame Tussaud, které je hned vedle královského paláce a pomníku obětem 2. světové války, zastavili jsme se v Begijnhofu. Begijnof je katolický kostel ve vnitrobloku, ve kterém žily svobodné ženy a jeptišky už někdy ve 14. století. Kdyby o tom Petr nevěděl, vůbec bych si toho nevšim. Vchod do vnitrobloku vypadá prostě jako každý jiný domovní dveře a nějak extra značený to taky neni. Za zmínku určitě stojí návštěva brusírny diamantů, kde nás nechali v ruce prohlídnout diamanty za tisíce eur. Docela nás vyvedly z míry ceny prstenů s menšími kameny. Krásnej prsten se dá pořídit třeba i za 300€ a máte jistotu, že jsou to fakt diamanty. Ideální na spojejí rozloučení se svobodou a výběru vázacího kroužku ;) Na konec nezbylo nic jinýho, než slavnej Red Light district s výlohama plnejma polonahejch slečen na prodej. O tolik větší, než u nás v Antverpách to nebylo, ale brutální sexuální pomůcky a fotky penisů v nadživotní velikosti tady fakt nemáme ;D Tečku za parádním výletem obstarala předražená pinta Amstelu v příjemný hospůdce.
Dík Petrovi za skvělý průvodcování ;)

Foto:

http://picasaweb.google.com/hannigula