Je libo sport?

V posledním týdnu se sešly všechny sportovní zážitky z kolektivních sportů, který jsem tady chtěl omrknout. O start se postarala NHL a zápas mezi Dallas Stars a LA Kings. Stadion mají Hvězdy v centru Dallasu a z venku to spíš připomíná velkej obchoďák. Za parking se platí skoro všude a tady neplatila žádná vyjímka. USA je plný skrytejch poplatků a daní a vytvoření rozpočtu na akci chce trošku cviku :)

Stars se bohužel nedostanou do playoff a tak je před nedávnem opustil náš Jarda Jágrů, čímž mě připravil a patriotský zážitek, nicméně jeho bývalí spoluhráči se postarali o parádní podívanou. Na začátku (jak jinak) zněla stadionem hymna, tentokrát ovšem okořeněná. Text národní hymny USA obsahuje několikrát slovo "STARS" a celý stadion tohle slovo zařve ve správnou chvíli spolu s performujícím umělcem. Po pomalejším začátku, kdy Stars prohrávali 0:1 se jim ve třetí třetině podařilo naprosto rozdrtit Krále 5:1. Šancí ale měli tak na 10 fíků - nechápu, to mohli nedávat. Hokej subjektivně vypadá o něco rychlejší díky užšímu hřišti, ale myslim, že co se týká kvality, tak můžem být s naší extraligou spokojený. Hlavně vezmete-li v potaz poměr proudů prachů, který zatejkaj sem a k nám. Zápas byl bohužel v úterý, čemuž bych dával za vinu nezaplněný stadion. Atmosféra byla ale skvělá - ještě aby ne s pěti koláčema!

Hned den po NHL byla na programu hvězdná NBA. Mavericks z Dallasu před dvěma lety vyhráli tuhle prestižní soutěž, ale letos se jim zrovna nedaří a tohle byl poslední zápas, kterým si mohli zajistit playoff. Mavericks sídlí ve stejné aréně jako Stars:

Taky bych měl zmínit, že i když jsme na oba zápasy  měli místa až nahoře u stropu, vidět bylo perfektně. A to i díky obří kostce. Nutná poznámka autora: nikdy před tímhle zápasem jsem na živo basket neviděl. Hned první věc, co mě dostala, bylo nepřetržité rytmické burácení reproduktorů - i za hry. Trvalo mi dost dlouho si zvyknout. Takovýhle umělý skandování mě prostě rušilo. Když tady sypu ta negativa, přišlo mi, že jedinej důvod, proč maj oba teamy k dispozici asi milion timeoutů za čtvrtinu, je udělat místo pro doprovodnej program. To na druhou stranu přináší i nějaký plusy - z praků se do hlediště střílí trička a nejzajímavější byly místní tanečnice (ne, nemám na mysli roztleskávačky, tyhle holky měly docela slušný synchro :) V USA se nechodí jen na sport, chodí se prostě na show. A ta je u NBA opravdu masitá. Atmosféra super hlavně v závěru, kdy se Mavericks dotáhli na Phoenix a vypadalo to, že to dají. Ale nedali. Takže celej stadion odešel asi 3 minuty před koncem :D No klasika, tohle mě ani nepřekvapilo.

Každopádně o doposud nejsilnější zážitek ze sportovních klání v US se paradoxně postaral fotbal. FC Dallas hostil v rámci MLS LA Galaxy (do nedávna klub Davida Beckhama). Stadion maji sice trošku z ruky, ale zase je originálně vykopaný do země, takže nemusíte nikam moc šplhat. Hvězdy přišlo podpořit 20 485 diváků...co přátelé Slávisti, pochlapíme se letos?

Lístky jsme měli do kotle, kde bylo asi 10 bubeníků, který nepřestali bušit do rytmu ani na chvilku. Kvalita fotbalu byla vysoko. Krom Plzně u nás nikdo lepší fotbal nehraje. Dallas pálil jednu šanci za druhou a dal dva góly z ofsajdu. Pak jim rozhodčí fouknul penaltu a vyloučil hostujícího obránce, ale Dallas že prej na penalty nevěří, tak to spálil. Rozhodčí odpověděl penaltou na druhé straně, jenže Galaxy si že prej když vy ne tak my taky ne a skóre zůstalo zmražený na 0:0.

Stadionem obíhala mexická vlna a Dallasu se pár minut před koncem podařilo vsítit trefu z rohu, načež se spustily ohňostroje v rámci hromadných oslav. Paráda :) Jedinej vroubek si připisuje občerstvení, který jednak stálo za plivanec a jednak fronty byly tak dlouhý, že bych dohrál tetris na hard, než by mi ten kus pizzy vydali.  A koupil jsem si tričko.

Teď už jen doufám, že se splní moje vlhký sny a v New Yorku na UFC 159 Jones, Sonnen, Bisping, McCountry a mraky dalších předvedou brutální submise a káóčka a já konečně naleznu mír v duši.

Jinak už tu začly pařáky a včera jsem se u bazénu i přes ochranu krémem stihnul parádně spálit v rekordním čase pod 2 hodiny. Zítra se na tréningu sloupu. Ninja out!

Velikonoce v New Orleans

Velikonoce! Volno tu je namísto Velikonočního pondělí v pátek, ani jsem se neptal proč. Každopádně prodloužený víkend byl využit beze zbytku. Ve čtvrtek po práci jsme směnili Ford Mustang za obří sedmimístnou dodávku od Chryslera a rozjeli se směr New Orleans. Pauza na spaní na padla asi v půli cesty u Alexandrie, ale už v po překročení hranic se sousední Lousianou je jasně vidět, že nejste v Texasu. Vůbec jsem si to do týhle chvíle neuvědomil, ale chybí mi stromy! Texas je holej, sem tam něco ale nic moc zeleň. Už jen tohle nám všem v autě zvedalo náladu - lesy, louky, kravičky. Cesta z Dallasu do New Orleans sice trvá něco kolem osmi hodin, nicméně tím rozpůlením to uteklo jak nic. Počasí si pro nás schovalo jen pár mráčků, prostě nebylo nač si stěžovat.

Hostel vyšel na 22$ na noc v pokoji akorát pro naši šestičlennou posádku. Divný matrace, ale docela čisto - šlo to přežít. New Orleans má od Dallasu totálně odlišnou atmosféru. Nejvíc to asi dělá architektura. Abych řekl pravdu, za těch pár týdnů v Dallasu bych vám o tom, jak to tu vypadá moc neřek. Je to tu plochý a uprostřed města se tyčí několik desítek mrakodrapů. New Orleans působí mnohem víc Evropsky, asi už jen tím, že dá chodit po ulicích i jinde než v místní obdobě ostravské Stodolní ulice. Každěj baráček má terasu, někdy i zahradu. Většina domů má nádherný vysoký stropy a francouzský okna. Občas mi to připomnělo Vietnam. Baví mě, jak je každej dům v jiný pastelový barvě.

Náš hostel v Bourbon street nebyl daleko od centra, asi 15 minut pěšky. Volba pátečního oběda padla na Mayskou restauraci (ano, zní to jako turistická atrakce), kde rychle pochopíte, proč si New Orleans zamilujou prakticky všichni. Klídek, žádnej stres. Paleta kvalitních piv, hlavně importů. Skvělý jídlo, uvolněná atmosféra...ráj :) Po obědě jsme se jen tak courali po okolních ulicích a krámech. Kde jinde než v New Orleans byste hledali krámek se starýma deskama nebo kloboučnictví. Krásný počásí, milý lidi..paráda.

Bourbon street se táhne až do centra. A v centru je Bourbon street přeplněná turistama. Stripbary, hospody, restaurace..šílený. Mašina na tahání prachů. Je to asi jedna z těch věcí, který v NO musíte zažít, ale nikoho nás to moc nebavilo. Aspoň o trošku autentičtější zábavu prý najdete ve Frenchmen street. Několik desítek jazz clubů nahňácaných jeden na druhým. Věkový průměr tak 35.  Úplně náhodou nás to za 10$ přitáhlo do klubu Blue Nile, kde zrovna hrál Kermit Ruffins! Pro ty, kdo nekoukaj na seriál Treme od HBO, kterej je o životě v New Orleans po Katrině, musim dodat, že pan Ruffins v něm hraje sám sebe a jeho kapela je geniální. Jeho krásná přítelkyně je při nejmenšim o 20 let mladší a má nádhernej čistej hlas. Měl jsem husí kůži  když zpívala. Po koncertě padlo pár piv v dalších barech, ale Kermita prostě nic přebít už nemohlo!

Sobota byla čistě turistická. Procházka po břehu Mississippi, francouzský trh. Voodoo ochody, oblečky, milion fotek baráků. Oběd v nově otevřený punkový restauraci. Docela mňamka - tác langust (za 7$), místní masovej koláč. Spousta pouličních malířů, umělců, kapsářů a turistů. Ještě jsem zapomněl zmínit ultimátní hipster poety, který posedávaj ve Frenchmen street se starodávnýma psacíma strojema a píšou básně na přání. Libovolný téma. O večeři bylo postaráno ve vyhlášené tacos restauraci a upřímně? Lepší svíčkovou quesadilas už asi nikdy jíst nebudu. 

Na nedělní dopoledne bylo v plánu naskákat na airboat (taková ta loďka s velkym větrákem namísto lodního šroubu) a okouknout místní aligátory. Skvělej zážitek! Nejstarší aligátor v těhlech končinách má prý přes 100 let a řikaj mu Hecules. Přišel o jedno oko v teritoriálních bitkách. Jasnej adept na roliv novym Peter Panovi. Obecně si aligátoři drží si svá teritoria a starší kusy se starají o ty menší. Ale občas je teda sežerou, kanibalismu se prej moc nebojí. Náš průvodce krmil aligátory marshmellow bonbonama který jim teda fakt jedou. Ale prej z toho moc netloustnou díky nějakejm bakteriím nebo co. A navíc to neberou jako potravu, takže je to nějak neomezuje v lovení - nechtěji jim házet kuřata, aby si na to nezvykli a nezlenivěli. Nakonec nás nechali pochovat aligátoří mimino. Super :) Sice to bylo předražený - 62$ i s dýgem - ale stálo to za to.

A jedno videjko s aligatorama:

A takhle to frčí (POZOR NA HLASITOST!):

Na cestě domů tradičně lilo jak z konve, že i luisianský policajti jeli 30mph. Jo a vtipná věc o taxikách v NO - jejich auta maj stejnej design jako policejní káry v Dallasu. Měli jste vidět tu paniku, když u nás pivo držících alkoholiků zastavil taxík :D

 To je asi všechno! Geniální výlet. New Orleans je pro mě top5 město!