New York City

Druhý výlet za hranice Texasu a rovnou města, které nikdy nespí. Težko říct, co bylo původním důvodem pro tuhle přezdívku (a googlovat to nehodlám). Já si to vykládám tak, že je toho v NYC tolik co dělat, že je úplně jedno jak dlouhou dobu tu strávíte, ale prostě se vám nechce zabít moc času spaním, aby vám něco neuteklo (a podotýkám, že spánek je na prvním až pátém místě v žebříčku činností Martin Top 5).

Let docela pohoda, málo lidí, klimatizace naše plachtidlo změnila na lítající lednici. Při vnitrostátních letech se vyhnete výstupní kontrole, což je velmi příjemná změna od dvouhodinové fronty. Přistání se povedlo provést ještě dřív, než bylo v plánu - kolem 11 hodiny. Počasí naprosto parádní, snad to byl jeden z prvních vydařených víkendů tady v Novém Yorku. Autobus nás za $16 dovezl z letiště v Newarku (nebezpečná čtvrť v New Jerseys) skoro až na Times Square, kde stojí (na pár nocí)  náš  Hostel 41. 

Time Square < Staromák. Neni tam nic, než miliarda turistů a asi tak o polovinu míň obřích blikajících billboardů. Za tramvajenku na sedm dní chtějí $30 a právem. Síť metra je tu hodně povedená, i když má samozřejmě svý mouchy, jako třeba naprosto neviditelný a neoznačený vchody do metra. Pokud se do něj dostanete, už je to v cajku, ale najít to? Ani s mapu žádná pohodička. Metro jezdí i v noci a úplně všude. Fungujou i autobusy, ale NY je na povrchu tak přecpanej, že nás ani nenapadlo to zkoušet.

Hned po ubytování nás metro svezlo na jih Manhattanu, kde jsme se nalodili na turistickou bárku směr Ostrov Svobody. Mimochodem - na palubě se konal první střet s chacharskými čecháčky. Nejdřív jsem byl rád, že slyšim čestinu, ale po chvíli naslouchání šesti ženám v pozdním středním věku popíjejícím piváka v jednu odpoledne jsem byl ještě víc rád, a to totiž že jsem držel hubu a neprozradil se. Na sochu svobody se nesmí, ani na ostrov se nesmí. Prej ho dávaj dohomady po nějakých větrech, co tam foukla Cindy. Škoda no, chtěl jsem do pochodně, tak příště. Kocábka nás povozila i kolem Manhattanu, pod Brooklynský most a zpátky. Příjemné svezení na to, že to byla turistická atrakce.

Den číslo dvě taky praskal ve švech zážitky. O ten první se postaral pomník 9/11. Za (ne)dobrovolné vstupné $10 nás propustili přes detektory kovu a miliony lidí k pomníkům vybudovaným na místech obou věží. Pomníky tvoří bazény s vodou, která zdánlivě odtéká do nekonečně hlubokého otvoru uprostřed. Architektonicky velmi působivý. Ale nějak jsem se nemohl dostat do toho, že to místo má pro lidi představovat myšlenku a vzpomínku na něco strašnýho, co se tu odehrálo. Možná na to měli vliv zamilovaný páry fotící si své duckface v různých pozicích před bazény, nebo vodou provoněný vzduch parádního slunnýho dne. Ale abych zase nebyl za negativního, jeden příběh na mě zapůsobil. V troskách se našel jeden přeživší strom. Dali ho dohromady a znovu zasadili právě v prostorech pomníku:

Survivor tree.

 Vlevo něco, co každému dodá pocit bezpečí. Vpravo One World Center - nástupce dvojčat.

Že prej už se pražští měsťáci nemusí za ty smarty stydět.

Wall Street! Penízky! Nenám o tom moc co říct a wikipedii si můžete přečíst sami. Udělal jsem akorát pár fotek, včetně jednoho z prezidentů a bronzovýho býka s obřími varlaty.

Moje oblíbená budova je rozhodně  Flatiron building. Nevím proč, nevim odkud ji znám (podezřívám úvodní znělku z Přatel nebo Sexu ve městě) ale prostě jsem věděl, že sem chci. A stálo to za to. Budova je považována za jeden z prvních mrakodrapů a v roce dokončení 1902 byla jednou z nejvyšších v NYC.

Poslední zastávka před večeří byl Central Park. Super místo, zeleno. Spousta lidí o tom mluví jako o největší atrakci v NY. Je to prostě hezkej park, neřikám, že ne, ale prostě je to park :D Stromy, jezírka, mraky lidí a vystajlovanejch joggerů. Park:D

Metro směr Brooklyn. Už po vyškrábání na povrch máte pocit, že jste v úplně jiným městě. Do týhle chvíle mi to nedošlo, ale na Manhattanu je člověk zavalenej mezi mrakodrapama a musí pořád zaklánět hlavu aby vůbec viděl nebe. Klaustrofobií netrpim, ale Brooklyn byl velmi příjemnou změnou. Decentní baráky,  hospody, restaurace, normání lidi (=žádný turisti). Po parádním buffalo burgeru nás přilákal Brooklynský pivovar. Skvělej ležák! A pár dalších kousků, už moc nevim, co to bylo. K našemu stolu si přisedl mladý párek barmanů (barman a barwomanka) z New Jersey. Byli fajn a poradili nám senzační bar za rohem s úžasným výhledem ze střechy na Manhattan. Paráda. No a navíc měli Leffe, takže úžo. Pak nějakej místní klub, takový brooklynský techtle mechtle, takže po pár pivech směr postel.

Sobota 27.4. Památné to datum. Sonnen vs Jones. Jenže to nebylo všechno naprosto supergeniální, co mě ten den čekalo. Dopoledne jsem zašel potrénovat do Marcelo Garcia New York Academy. Sám Marcelo byl na Open Mat hodině a potahal se se mnou. Má neuvěřitelnou sílu, místo prstů má kleště nebo co. Rád bych vyzdvihnul jedno ze sedmi odplácání, ke kterym mě donutil. Byl jsem v jeho butterfly guardu a nějak mě protočil ve vzduchu, vzal záda a uškrtil během sekundy. Paráda :D

Po obědě powernap a příprava na UFC. V New Yorku jsou komerční MMA zápasy zakázaný, a tak se všechny UFC konají v New Jersey, což je jen přes vodu směrem na západ. UFC 159 se konalo v Prudential Centru, kde mají základu hokejoví Devils. Kdybych uměl číst, stihnul bych se vyfotit s Rondou, bohužel mi to ale uteklo asi o půl hoďky. Ale tak šampion muší váhy Mighty Mouse taky dobrej viďte :D Narozdíl od ostatních sportovních akcí, který jsem měl možnost v USA navštívit, se při UFC nepouštěli do žádnejch větších promo akcí snad až na reklamy smluvních partnerů. Vůbec mi to nevadilo. Místa v druhym patře nabídla docela solidní výhled a společnost mi dělali dva tatíci (nejdřív jsem si myslel, že je to zamilovaný gay páreček). Překvapilo mě, že na Facebook/FX prelims zápasy fakt nikdo nechodí. Stadion se zaplnil až na hlavní kartu a to teprv udělalo pořádnou atmosféru. Když Big Country odpálil Konga tim parádním KOčkem, tak všichni vyprskli plný tlamy nachos a stripsů, já se polil Hoegaardenem. Super pocit když vidíte takovou parádu na živo! Cesta domů s bezďákama v NJ-NYC spešl vlaku nic moc, ale to mi zkazit náladu už nemohlo. Navíc když se mi v ruce houpala igelitka plná suvenýrů z UFC 159.

Mighty Mouse a Ninja!

Louis Gaudinot (UFC) a Ninja.

Moji společníci se zvládli souběžně s mou návštěvou UFC pořádně vykropit kdesi na Manhattanu, takže zatím co následující ráno vyspávali kocovinu, přilákalo mě muzeum moderního umění (MoMA). Šestipatrová budova se zahradou naplněná jak díly Picassa, Moneta či Van Gogha, tak pro mé oko lajkovo čáranicema předškolních dětí. Došel jsem k názoru, že do muzeí by člověk měl chodit zásadně sám. Tisíckrát víc si to pak užijete. Nemusíte předstírat, že se vám něco líbí. Nikdo vás netahá do další místnosti. Sednete si na stoličku proti divnýmu obrazu a v klídku ulevíte unaveným končetinám. Prostě máte ideální volnost prožít si to po svém. Billboardy v metru avizovaly nějaký dechberoucí výstavy moderních superstar uměleckého nebe, na starou školu to ale nějak nemělo. Ze současné tvorby vynikly třeba větrem poháněný hledač min a nebo stůl sloužící jako kryt při zemětřeseních, který je schopný udržet až tunu spadnuvší sutě. 

 Minolap a zemětřasuodolný stůl.

Picasso - Tři hudebníci

Jedna z must see atrakcí je rozhodně výstup  na jeden z mrakodrapů. My zvolili Rockefeller Center, jenž tvoří komplex několika výškových budov, dostavených na konci 40. let minulého století. Systémem výtahů se dostanete až na střechu (asi) nejvyšší budovy, kde je vyhlídková plošina. Je vidět snad úplně všechno kolem dokola. Kochání z úžasnýho nočního výhledů kazí akorát nutnost plavat v moři asijských turistů s průměrnou výškou 130cm. 

Večerní zábavu obstarala stand-up comedy. Na pódiu se vystřídalo šest komiků. Humor prvních tří byl postaven na rasismu, xenofobii, extrémně nechutných sexuálních praktikách či posměchu vůči tlustejm lidech - ze začátku dost vtipný, ale tak nějak to omrzelo. Druhá půlka se zaměřila na humor o vlastní osobě a práci s publikem, což vyznělo prostě líp. U stolu jsem seděl s kolegou Ninjou. Byl to černoch s hlavou oholenou od vrcholu přibližně po linii spojující uši a odtud se mu třepilo klubko rastů. Řikal si Haircut Njnja a jeho povolání asi uhodnete.

Chození po městě časem unaví každýho. Poslední den jsme se flákli v Central Parku (zase zeleno, moc ho tu v Texasu nemáme)  a omrkli muzeum sexu. S pražskou pobočkou jsem ještě neměl tu čest, takže porovnání neposkytnu. Nebylo to úplně strašný, až na tu cenu.. Po muzeu oběd v China town, což je prostě to samý jako u nás vietnamská tržnice, akorát tady už maj i baráky hozený do východního stylu. Bufáč ale dobrej, za $5 tác všeho možnýho.

Něco pro milovníky cyklistiky.

Něco pro SW milovníky.

Něco pro Bubákgym.

A Sapatown pro Martu.

Víc se do pěti dní a čtyř nocí nevešlo a asi by mě to už ani moc nebavilo - musel bych si od těch atrakcí na chvilku odpočinout u píva a za pár dní pokračovat. Každopádně NYC je unikátní místo, který stojí za to vidět. A v Brooklynu bych asi i rok dva vydržel :) Na příště zbývá Queens, Long Island, Empire State Building a asi milion muzeí a další milion úplně jinejch věcí. Těšim se!

Zbytek fotek je na picase, kdyby měl někdo zájem.